Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918-1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly válečné operace československých legií. Na začátku listopadu měl svou zastávku v Praze na Masarykově nádraží a naše devítky u toho nesměly chybět.
Prohlédli jsme si výstavu ke vzniku ČSR a následně jsme byli provedeni celým vlakem. Už víme, jak vypadal vagón pro důstojníky, pro obyčejné vojáky, vagón bojový nebo zdravotnický. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o legionářích, jejich běžném životě i dlouhé cestě domů. Více už z dojmů našich deváťáků.
Zaujalo mě pár věcí, třeba například, že kaši, kterou jedli nazývali vražda, když někoho operovali, tak zastavili vlak. Vnitřek vozu si izolovali, protože venku bylo -40°C. Vevnitř taky neměli úplně teplo. Měli tam 5-7°C. V jednom vagónu mohlo bydlet až 40 legionářů. K.K.
Dozvěděl jsem se, že spalo asi 14 lidí v jednom vagónu a bavilo mě, že jsme si mohly potěžkat zbraň, podívat se na lékařské věci.... T.V.
O těch legionářích mě nejvíc zaujalo to, že i když už byli ženatí, tak se mohli v Rusku oženit znova. A.M.
Přišlo mi to zajímavé, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Průvodce byl sympatický, vše skvěle vysvětlil a mohli jsme si podržet i zbraně z 1. sv. války. L.K.
Líbilo se mi, že se jim podařilo zachránit vagóny na frontě a moc jsme se dozvěděl o tehdejší medicíně. B. F.
Dozvěděl jsem se, že za 1. světový války se musely občas obvazy používat vícekrát, protože jich byl nedostatek. Také jsem se dozvěděl, že se někdy operace (chir. zákroky) prováděly skoro za plného vědomí. F.S.
Nejvíce mě zaujaly růžové nášivky na uniformách legionářů. O.L.
V jednom vlaku bylo 40 chlapů nebo 20 chlapů a zvířata (koně, psi, kočky). Nejvíc mě zaujalo to dělo v posledním vagóně nebo vagón, kde byli ranění a jaké nástroje používali. J.Z.
