Nejen prožít chvíli, ale i se o ni podělit, to nám přinesla ona hodina. Zkusili jsem vytvořit svůj deník. Našli jsem si postavu nebo osobu, které bychom svou stránku adresovali a zapsali jeden den našich životů. Mohli jsme cokoli. Psát o dni, který jsme právě prožili, nebo jsme si vybrali jakýkoli jiný den, jenž byl pro nás důležitý. Nebáli jsme se ani fiktivního válečného či postapokalyptického deníkového záznamu. Uvědomili jsme si, jak je těžké zformulovat myšlenky tak, aby si je mohl přečíst i někdo jiný a rozuměl tomu, co prožíváme.
Náš deník má v tuto chvíli reálnou podobu.
Můj milý deníčku,
Byl normální školní den jako každý jiný, teda aspoň jsme si to všichni mysleli. Nikdo netušil, co na nás paní učitelky chystají…. Začala na nás mluvit německy. Řekla, ať si dáme roušky pře oči a stoupneme si. Tak jsme poslechli a udělali to. Pořád mluvila německy….Když zazněla siréna, tak jsme šli někam, nevěděli jsme kam. Ocitli jsme se na půdě, kde to znělo, jako kdyby nad námi létaly letadla. Paní učitelka nám začala číst deník Anne Frankové. Poslouchali jsme a představovali si, jaké to asi muselo být…. K.
…Vůbec jsem nechápala, co se děje a ničemu jsem nerozuměla, protože chodím na ruštinu…Paní učitelka měla lana a říkala německy, ať si respirátory dáme přes oči, tak jsem to radši udělala taky. Slyšela jsem jenom zvuky jakoby jezdily tanky a nevěděla, co mám dělat… Vešly jsem do místnosti, kde byla zima. Museli jsme jít nahoru po schodech, což bylo těžký se zavázanýma očima. Učitelka mluvila furt německy a slyšela jsem furt ty tanky, bouchání a kopání do země, jakoby tam někdo chodil. Byla hrozná zima a už jsem chtěla do třídy… Přišlo mi, jako bychom tam byli hrozně dlouho, ale v realitě to bylo tak 20 minut. Šlo o to, že jsem se měli cítit jako lidi, co žili za války... Oni neměli takové štěstí jako my. D.
…abychom zjistili, jaké to bylo za války. Upřímně? Byl jsem chvíli vystrašený. Den předtím jsem nezažil úplně zas tak hezkou věc, pohádal jsem se s kamarádem a kamarádkou. Ale tenhle den, co nás přivázali, tak to jsem bral vážně a přemýšlel nad tím, jaké to muselo být postarat se o sebe a svojí rodinu. … Byl to skvělý zážitek, určitě na to nezapomenu. M.
Ostatní deníkové záznamy:
Milý deníčku, zajali nás. Čistých 8 hodin. Zavázali nám oči, svázali nám ruce a vedli nás do chladné místnosti. Cesta byla dlouhá a těžká. Odevšad byly slyšet zvuky letadel a střelby. Byla nám zima, měli jsme strach, ale museli jsme zůstat silní. Bylo jich na nás hodně, ale věděli jsem, že to jednou skončí… K
Můj milý papíre, je 13.2.2026 a prezidentem ČR se nakonec stal Okamura. Už týden po volbách udělal v zemi veliké změny. Do vlaky přidal korejskou vlajku a za národní zvíře pandu… Na polích rostou jen bambusy a banány. Děti už nechodí do školy, ale do továrny pracovat. Bůh ví, jak tohle dopadne… M.
