Vážení rodiče,
na základě Vašich reakcí (kladných i záporných) k soutěži v počítání špaget, bych Vás ráda informovala, proč jsem k tomuto kroku přistoupila.
Když jsem nastoupila do školní jídelny, zjistila jsem, že komunikace mezi dětmi a jídelnou neexistuje. Rozhodla jsem se tedy pro změnu. Pamatuji si z dětství kuchařky a paní hospodářku, jako tety, které nám vařily a my jsme je také tak vnímaly. Vím, utekla spousta času, doba je jiná, ale proč to nezkusit. Cítily jsme se tak dobře. Nebály jsme se jít sami zaplatit obědy, když nám ,,teta“ hospodářka řekla, že nemáme zaplacené obědy, ať taťka s mamkou pošlou peníze, nikdo to nebral, jako špatnou informaci či nějaký stres, ostudu.
S dětmi se potkávám na školním parlamentu, kde si říkáme, co se jim líbí a nelíbí na jídelně a naopak i já jim sdělím, co bych očekávala od nich. Myslím, že je to přirozená komunikace, která se jim v životě bude hodit. Proto jsem si vymyslela soutěž, která spočívá v tom, že vždy vymyslím nějakou otázku, děti dostanou 3 možnosti odpovědí a zároveň výherce dostane odměnu, kterou si mohou sami dopředu zvolit.
Soutěžení se dětem moc líbí a proto v něm i nadále budu pokračovat. Počítání špaget, byla první akce, která Vás rodiče poprvé zasáhla a doufám, že jste to brali s nadhledem. Pro mě to byla zkušenost, že není špageta jako špageta. A nebojte se, čočku, hrách ani rýži Vás počítat nenechám. Přeji Vám, ať Vaše děti rády chodí na obědy, ať jim u nás chutná, protože vaříme pro ně!
Krásný den, Jana Potužníková