Čas letí jako voda ve Vltavě, a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, máme už za sebou první pololetí! Jak pracujeme v jednotlivých předmětech a co jsme se za toho půl roku naučili, to se zobrazilo na našem vysvědčení, ale umíme se už chovat jako opravdoví školáci a spolupracovat se svými vrstevníky? Tak na tuhle otázku jsme získali odpověď díky mezitřídnímu projektu, který nejenže prověřil úroveň našich školních znalostí a dovedností, ale hlavně naši schopnost komunikovat a pracovat společně s ostatními prvňáčky… Vždyť na naší škole jsou přece první třídy dvě!

Skřítek František nás hned v úvodu vyučování pořádně navnadil příslibem pokladu, který si však musíme vlastními silami vybojovat. Brzy jsme pochopili, že cesta bude dlouhá a obtížná… tak obtížná, že by na její konec nikdo nedokázal dojít sám. To ale naštěstí nebylo zapotřebí, protože v té chvíli byla třída plná nadšených pomocníků, ochotných podstoupit tuto náročnou zkoušku bok po boku s ostatními.

Na cestu za pokladem nakonec vyrazilo šest odhodlaných družstev, jejichž každý člen byl připraven přiložit ruku k dílu a táhnout s ostatními za jeden provaz. Jednotliví soutěžící se ihned srdnatě pustili do těch částí úkolů, které nejlépe odpovídaly jejich dovednostem. Někteří počítali, jiní malovali či vybarvovali, skládali slova, opisovali, přepisovali, stříhali, lepili, opravovali chyby, luštili rébusy a přesmyčky, sestavovali obrázkovou osnovu pohádky, stavěli věž, mořili se se stanovením přesného času na věžních hodinách a hlavně se mezi sebou dohadovali o možných variantách řešení. Spolu pak postupně skládali dohromady spletitou mozaiku, jejíž dílky tak obtížně vybojovali.

Všichni do jednoho byli vtaženi do víru dobrodružství, a kdo je z „áčka“ a kdo z „béčka“ už nikoho nezajímalo! Vždyť jedině za kompletně hotovou skládačku byl skřítek František ochoten vydat nefalšovanou mapu pokladu. Po kratším či delším zápolení s orientací podle mapky nakonec poklad všichni našli… a v čerstvě objeveném duchu spolupráce se o něj taky všichni spravedlivě podělili. Zářivých diamantů bylo dost pro každého! Ačkoliv poklad nebyl od třídy nijak daleko, ušli všichni jeho objevitelé obrovský kus cesty ve světě školní spolupráce a komunikace s ostatními spolužáky.

I když jsou diamanty vzácné a hlavně věčné, byl tím největším pokladem, který děti získaly, pocit sounáležitosti a navázání kamarádských vztahů… třeba se některé z těchto křehkých nitek přátelství už nikdy nepřetrhnou.