I předposlední den byl v Albrechticích v Jizerských horách zalitý sluncem. Bylo dokonce takové teplo, až jsme si řekli, že jsme zdejší horské skřítky asi opravdu potěšili, když nám za odměnu zařídili takhle krásné počasí. Jenže to ještě nebylo všechno! Jeden ze skřítků jménem Lesníček, který kamarádí se zdejším zrzavým kocourem Felixem, obětoval velkou část svého bedlivě střeženého pokladu a rozhodl se o něj s námi podělit. Ale nebylo to jen tak! O poklad skřítka Lesníčka jsme totiž museli urputně bojovat, protože žádný skřítek nevydá své bohatství hned tak někomu.
Na cestě za pokladem jsme museli prokázat svou ohebnost i tělesnou zdatnost a samozřejmě jsme byli nuceni přinášet skřítkům nejrůznější dárky. Prolézali jsme hustou pavučinou pevných provazů napnutých mezi stromy, hledali nejrůznější přírodniny podle vlastností i vzhledu, skládali do jehličí pro Lesníčka a jeho kamarády pěkné obrázky i svá vlastní jména, abychom se jim představili. Zazpívali jsme skřítkům písničky o přírodě, vodě a lese, předvedli jim, jak se dokážeme trefovat do vymezeného prostoru a odpovídali jsme na spoustu otázek o přírodě, abychom jim dokázali, že o jejich životním prostředí taky něco víme! A na úplný závěr jsme jim postavili ty nejkrásnější domečky, jaké kdy Jizerské hory viděly! To, že skřítci naše dary přijali, jsme poznali ve chvíli, kdy jsme u naší chaty nalezli velikánský poklad, o který jsme se spravedlivě rozdělili.
