Blíží se zima, dny se zkracují a noci prodlužují, čím dál častěji nás halí mlha a dělá se sychravo. Přesně to jsou atributy, které evokují den, kdy u nás slavíme tzv. Dušičky, neboli Den všech svatých. Připadá na 1.listopadu a v našich krajích je zvykem zavzpomínat na naše milé, kteří už nejsou s námi, položit jim na hrob věnec, zapálit svíčku. Jiný kraj, jiný mrav, říká se. A ono to platí i u způsobu oslav. V Americe tento čas zaplní ulice a domy výzdoba plná dýní, čarodějnic, netopýrů a všelijakých kostlivců, černých koček a tak podobně – v Americe v tomhle čase slaví Halloween. Ale málokdo možná ví, že je ještě jeden velmi slavný způsob oslav a vzpomínání. Ten svátek se jmenuje Día de Muertos a na přelomu října a listopadu doslova zaplaví celé Mexiko. A co my s tím? :-)
Pokud vás zajímá víc, přečtěte si něco tomto svátku níže. Podstatou a úplným protikladem oproti našim oslavám ale je radost, veselí, zpěv a tanec. A taky spousta specifických kostýmů, masek a rekvizit. No a my jsme se rozhodli letošní Dušičky taky trochu rozveselit. Vyrábíme tedy ve výtvarné výchově speciální masky, které si pak vystavíme a na konci října zkusíme zavzpomínat na naše milé vesele a s úsměvem, připomene si, proč je máme rádi, čím nás kdy pobavili nebo co pro nás udělali hezkého a co jsme zase my udělali kdy pro ně. Až budeme mít masky úplně hotové, přineseme vám jejich obrázky, nebo se na ně můžete přijít podívat do školy :-).
PCH
Den mrtvých (španělsky Día de Muertos, Día de los Muertos nebo Día de Todos Santos „Den Všech svatých“) je mexický svátek mrtvých spadající na katolické oslavy Všech svatých a Svátku zesnulých slavený od večera 31. října do 2. listopadu. V Mexiku je nejoblíbenějším a nejvýznamnějším svátkem, chápáným jako šťastné shledání mezi živými a mrtvými, a je slaven také v zemích s mexickou diasporou. Představuje synkretickou tradici spojující prvky z předkřesťanských náboženství Mexika, především aztéckého, s prvky španělskými, které v sobě zase synkretizují církevní a lidové tradice.[1][2]
Tradice kultu smrti v Mexiku není nic nového, pochází již z předkolumbovského období. Podle aztécké mytologie odcházejí dospělí mrtví do jiného světa, který se jmenuje Mictlán a kde vládnou Pán a Paní smrti. Svět zesnulých dětí se jmenuje Chichihuacuauhco a rostou v něm stromy, z nichž teče mléko. Lidé věřili, že jednou do roka se mrtví vracejí na zem, jen tak, trochu si popovídat se svými příbuznými a přáteli a proto pro ně tolik netruchlili.
V dobách kolonialismu přišli se španělskými dobyvateli též misionáři a kněží, kteří spojili aztécký svátek s katolickými svátky zvanými Dušičky. Mexičané věří, že 1. listopadu se vrací na náš svět duše dětí a 2. listopadu duše dospělých a připravují předem pro své zemřelé (i živé) bohaté pohoštění. Jeho součástí jsou například malé cukrové lebky (calaveritas) nebo sladký chléb s ruličkami těsta, připomínajícími kosti (pan de muerto). Připravují se též všechna jídla a nápoje, které měl zemřelý rád a postaví se tradiční oltář buď doma ve vyhrazené místnosti, venku na zahradě, nebo přímo u hrobu zemřelého. Oltáře se zdobí barevnými vystřihovanými papíry, především oranžovými květinami, hlavně afrikány, které zahánějí zlé duchy, svícemi, ozdobnými předměty (v případě dětí hračkami), ovocem a oblíbenými pokrmy a nápoji. Na nejvyšším stupni oltáře se umísťuje fotografie zemřelého. Na hřbitovech se hroby dětí zdobí bílými květy, hroby dospělých červenými. Celé rodiny sem přicházejí strávit skoro celou noc. Jedí, pijí a zpívají na počest svých nebožtíků a věří, že se s nimi viděli a popovídali si s nimi.[2] Tento piknik živých s mrtvými je jednou z nejzajímavějších folklórních událostí na světě. Vzhledem k mexické pohostinnosti, trvají oslavy zpravidla řadu dní.
Symbolem mexického Dne mrtvých se stala smrtka „Catrina“, nazvaná podle kresby známého mexického malíře a karikaturisty José Guadalupe Posady La Calavera Catrina (česky: Elegantní lebka). Catrinu proslavil známý mexický muralista Diego Rivera ve svém díle Sueño de una tarde dominical en la Alameda Central (Sen nedělního odpoledne v Alameda Central), kde se zpodobnil jako dítě, které smrtka drží za ruku. Za ním stojí jeho žena Frida Kahlo a na pravé straně je zobrazen malíř José Guadalupe Posada. Karikatury smrtek a kostlivců se vyrábějí z různých materiálů a mnozí lidé je v tento svátek využívají jako kostýmy.[4]
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_mrtv%C3%BDch_(sv%C3%A1tek)
