gramatikaV dnešním článku vám trošku přiblížíme těžkou garmatiku podstatných jmen, která označují párové lidské/zvířecí orgány. Čeština je totiž v mnoha směrech záludná a plná výjimek a připravuje si pro nás nečekané výzvy. Ono se to totiž s těmi slovy oko, ucho, ruka, noha má tak, že když jsou to lidské nebo zvířecí orgány (tedy živé části těla), tak mají jiné koncovky skloňování, než když jsou to neživé věci, jako třeba ručičky hodinek, ucha hrnečků, nohy stolu atd….

 

A právě tyto záludnosti jsme si trénovali v jedné z onlinehodin v šestých třídách a děti pak, po vysvětlení a protrénování v hodině, měly za úkol vymyslet nějaký příběh, ve kterém všechna tato slova použijí v obou variantách – jako živé části těla, ale současně také jako neživé věci. Myslím, že se jim tento úkol líbil a byla to pro ně kreativní výzva, ve které si mohly vyzkoušet propojení fantazie a gramatické teorie. Nabízíme vám pár prvních příběhů, které se podle mého názoru parádně vyvedly!
PCH

O čarodějnici

Byla jednou jedna čarodějnice, která se jmenovala Ingrid, a žila s třema očima a třema rukama. Jednoho dne se dozvěděla, že žije s dvěma nohama a čtryřma ušima.
Ve vesnici, kde Ingrid žila, bylo zvykem, že lidi neměli párové orgány po dvou, ale po třech. A tak se šla vydat za Nostradamem, který byl vševědoucí.
Ten se zděsil, co se Ingrid stalo, až z toho rozbil hrnec s dvěmi uchy. Bohužel Ingrid nedokázal pomoci, tak se rozhodla odejít. Po cestě od Nostradama uviděla v hale stůl se třemi nohami a na tom stole ležely nádherné hodiny se zlatými ručičkami, a tak si je pro radost vzala domů.
Doma si dala maso s volskými oky a řekla si, že se bude mít ráda taková, jaká je. Postupem času i obyvatelé vesnice začali Ingrid brát normálně. A nakonec se z ní stala oblíbená čarodějnice Ingrid.
Eliška E., 6.B

 

HOLČIČKA A SKŘÍTEK

Byla jednou jedna holčička, která šla na procházku. Potkala po cestě skřítka, který na ni mrkal očima a dupal nohama. Holčička se ho bála, tak šla o kousek dál a tam byl další skřítek a ten začal na holčičku mluvit:
,,Ahoj, já jsem skřítek Ňoumal a ty?“
,,Ahoj, já jsem Mája.” Ňoumal se zeptal Máji, jestli nechce jít dovnitř, že už je pozdě. Mája souhlasila a šla s Ňoumalem dovnitř. Mája si sedla na židli s čtyřmi nohami, které se viklaly.
Ňoumal řekl: ,,Na tuhle né, z té můžeš spadlout.”
Mája si sedla na jinou a ta byla dobrá. Dali si kvečeři volská oka a šli spát. Ráno se probudil Ňoumal o trochu dříve, tak šel udělat v krásnem hrnci s uchy kaši.
Mája se probudila a ptá se Ňoumala:
,,Řekni mi o sobě něco, já o tobě nic nevím.”
Ňoumal řekl Máje jeho největší tajemství a to je, že má problém s ušima.
Mája řekla Ňoumalovi, že se jí líbí jeho hodinky se zlatými ručičkami. Ňoumal poděkoval a šli jíst. Najednou, když začli jíst, tak někdo zaťukal na dveře. Bylo to miminko, které tleskalo rukama. Vzali ho do vnitř a žili šťastně až do smrti.
Mariana P., 6.B

 

POHÁDKA O KRUCOMÍROVI A HRNCI

Byl jednou jeden chlapeček jménem Krucomír. Jmenoval se tak proto, protože rád kroutil svýma nohama a svýma ručičkama. Rád kroutil i nohami od stolu. Byl to takový čuník. Ručičkami od hodinek se rád drbal za ušima. Jednoho dne vzal hrnec s dvěma uchy, aby se podíval, jestli zespodu není nějaká díra, ovšem děravý hrnec mu spadl, Krucomír koukal očima, jak drží jen dvě ucha. Spadl mu tak nešikovně přímo na svetr a udělal mu tam očka. Maminka ale neváhala a s oky něco udělala. Když si druhý den vzal Krucomír svetr na sebe, už tam očka neměl, byl tak nadšený, že mamince koupil nový hrnec. Sice se stále drbal ručičkami za uchem, ale samozřejmě žili šťastně až do smrti.
Sofie S., 6.A

 

Návštěva u babičky a dědy

Maminka se vým synem Martinem (7 let) jela na návštěvu k babičce a dědovi do Jihlavy.
Martin se svýma očima díval po okolí Jihlavy. Když dorazili, babička s dědou byli rádi, že Martina po dlouhé době viděli. Objali ho svýma rukama. Babička udělala mamince kávu a Martinovi šťávu do hrnku se zaoblenými uchy. Když šel Martin na zahradu, viděl kousek dál malé hřiště, kde hráli tři kluci fotbal. Martin šel za maminkou se zeptat, jestli si může jít s klukama hrát fotbal na hřiště. Maminka mu to povolila, ale řekla mu, ať na sebe dává pozor. Martin šel za nimi na hřiště a zeptal se jich, jestli si může s nimi zahrát. Tak proti sobě hráli dva proti dvěma. Marin dostal míč a nohama si ho předkopával směrem k bráně a dal gól.
Když už se stmívalo, tak se rozloučili a všichni šli domů. Když přišel Martin domů, čekala tam na něj večeře. K večeři měl chleba s volskými oky. Když už měl skoro dojedeno, tak svýma ušima slyšel ve vedlejší místnosti zapnutou televizi. Podíval se, na co se maminka s babičkou dívají. Pak se podíval na hodiny s ručičkami, aby zjistil kolik je hodin. Předtím, než šel spát, se ještě koukal na pohádky. Po půl hodině usnul.
Po týdnu se zas vrátili domů a Martin šel za tátou, ten zrovna opravoval židličky s nožičkami.
S tatínkem si povídal, co u babičky a dědy dělal.
Michal Ch., 6.A

 

Koncert

Jednou o Vánocích byl koncert, na kterém se stala trapná věc. Lidé přicházeli a brali si program, který ležel na stole. Vždy, když si někdo program vzal, tak ten stůl zavrzal. Byl to totiž starý stůl s rozviklanými nohami. Jak se všichni usadili a velké hodiny s ručičkami ukazovaly sedm, tak všichni s napjatýma ušima a vykulenýma očima ztichli, aby všechno viděli a slyšeli.
V tu chvíli vyšel pán s dlouhýma nohama a zacinkal, pak odešel. Objevil se kluk s houslemi, stoupnul si do středu sálu a začal hrát, ale POZOR on i tančil.
A jak takhle hrál a tančil, smyčcem si píchl do svetru a svetr se začal párat.
Když houslista s oběma červenýma ušima dohrál, měl na sobě svetr s rozpáranými oky.
Nastalo ticho, že kdyby spadl špendlík na zem, všichni by ho slyšeli. Potom se všichni vzpamatovali a začali tleskat svýma rukama a mrkali na houslistu veselýma očima. Za odměnu dostal pohár se skleněnými uchy.
Jan B., 6B

 

PODIVNÁ MÍSTNOST

Stalo se to jednoho sychravého dne. Ocitl jsem se v podivné místnosti. Uprostřed stál stůl se třemi nohami. Na stole byl fialový ubrus s mastnými oky. Na zdi visely zaprášené hodiny s malými ručičkami a hlasitě tikaly. Pod oknem se povaloval děravý kotlík s rezavými uchy.
Najednou se zablesklo. „Co se mi to stalo s očima, s ušima, s nohama a s rukama?“ zakřičel jsem. Nic jsem totiž neviděl, neslyšel. Nemohl jsem se hnout z místa. Všude bylo ticho…
A teď to přišlo. Zleva se ozval strašlivý hluk. Až mě z toho začala brnět hlava. Byl to můj mobil, který zvonil. Musel jsem vstávat. Vůbec se mi nechtělo. Nemohl jsem vstát. Byl jsem zamotaný do peřiny. Nakonec jsem se vymotal a vypnul budík.
Lukáš H., 6.A

 

Lékař
Šla jsem k panu doktorovi s nemocnýma očima. Protože jsem špatně viděla, hledala jsem dveře rukama. Po vstupu do ordinace mi pan doktor oznámil, že tam nemám šlapat nohama bez návleků. Omluvila jsem se a nastalo ticho. Byly slyšet jen hodiny s ručičkami. A tak jsem na očním zjistila, že nemám nic s ušima.
Po příchodu domů jsem si šla uvařit čaj do mého oblíbeného hrnečku s velkými uchy. Koukala jsem na reklamy v televizi a viděla krásný stůl s okrasnými nohami. Ten by se nám domů hodil. Mohl by ho koupit taťka. Řeknu mu to hned, jak se vrátí od lékaře s kuříma okama.
Adélka H., 6.A