S žáky sedmého ročníku jsme si v hodinách výtvarné výchovy vyzkoušeli, jaké to je, když je člověk hendikepovaný, například nevidí. Simulovali jsme pomocí šátků a jiných prostředků, kterými si děti neprodyšně zakryly oči, jak snadné a nebo těžké je například namalovat předmět, který nevidí (ale znají). Se zakrytýma očima nejprve tužkou a potom i barvami kreslili a pak malovali různé druhy zeleniny a ovoce.

Popaměti zkoušeli co nejpřesněji zachytit tvar a pak i barvy…zejména při pokusech malovat barvou si děti užily spoustu legrace!

Druhým krokem pak bylo malování těch samých tvarů a předmětů už bez hendikepu, jak je vidíme reálně. Veškeré výsledky dětských prací jsme sestavili do velké nástěnné plochy, takové veselé zahrady, kterou jsme si pověsili na zeď ve třídě.

Na samotný závěr hodiny pak děti shlédly dokumentaci obrazů umělců, kteří jsou skutečně nevidomí a malují krásné abstraktní obrazy, které vystavují v galeriích. Měly tak možnost uvědomit si, jak cenné je naše zdraví a také se tímto praktickým způsobem mohly lépe vcítit do situace, ve které nevidomí lidé žijí stále. Pro příště ještě vyzkoušíme hendikepy, které omezují člověka pohybově, para- nebo kvadruplegická omezení.

Pavla Charvátová